Instalace a Vernisáž společné výstavy obrazů v Žihobcích

Rozmístit obrázky, navěsit a hlavně: srovnat. Nejdřív je co nejlépe sladit k sobě, potom pověsit a dorovnávat a dorovnávat. Nahoru -dolů, naklání se doleva a hned zas doprava, posunout všechny, aby mezery byly dostatečné a stejně velké.

Zahajujeme. Dnes jsem nebyla nervózní. Bylo to skvělé. Přišlo spoustu lidí a tak jsem konečně mluvila k cizím lidem ( předtím tam vždy byla značná část známých). Jsem opravdu nadšená z celého průběhu, dokonce i se svým proslovem jsem spokojená. Možná mi pomohlo, že nevystavuji sama, ale s Anežkou, mladou umělkyní věnující se kresbě a návrhářství oděvů.
Paní Kočí, vedoucí muzea a infocentra, nás představila, předala každé z nás slovo a zahájila výstavu a volnou zábavu, což jindy musím říkat sama a zní to divně.
Samotná výstava je skutečně výjimečná díky spojení dvou odlišných stylů, Anežčiny kresby a mé malby. Ten kontrast tvoří harmonii. 😊
A co se týče vernisáže? Já nemám slov. Stále ještě jsem tak nabitá těmi dojmy, že mi dělá potíže vyjádřit se slovy ( což je u mě co říct ). Byl to takový vír. Dostaly jsme krásné květiny🌷🌹 a potom se mi chvílemi zdálo, že se o mě prostě přetahují. Přišla za mnou jedna paní s otázkou, já začala odpovídat, přišla jiná paní a zeptala se na něco jiného, a než jsem stihla odpovědět alespoň jedné z nich, zezdola se ozval chlapeček, který mi chtěl říct, že se mu obrázky líbí. Když počáteční vlny pozornosti a otázek a oznámení, které obrazy se nejvíc líbí, tak když tohle polevilo, povídala jsem si s každým, kdo chtěl, ale už postupně. Moc mě to baví - když vidím lidi, kteří se zajímají o umění, nebo jím žijí, anebo je prostě zajímá teď v tuhle chvíli, tak je mi tak hezky u srdce.