Mé obrázky si opět lebedí v kavárně ve Vimperku a trochu o přístupu k umění ;)
03/08/2025
Také letos mohou mé obrázky doplňovat už tak příjemnou atmosféru vimperské kavárničky Ve Skále.
Jsem tomu ráda, protože mi přijde správné, aby obrazy měly své místo v takovýchto prostorách. Obraz v kavárně je v přirozeném prostředí. V galerii je to sice pěkné, přehledné, uspořádané, ale… Ale. Není to ono; je to mírně umělé. Odtržené. Působí to někdy až povýšeně nedostupně a to já úplně nechci. Mně se líbí, když je obraz součástí něčeho, když pomáhá navozovat útulno… A galerie bývají takové studené. Jasně, galerie jsou fajn a jsem ráda, když v nich mohu vystavovat, i to má svůj půvab, ale mně je prostě bližší něco komornějšího… Mým cílem je, aby mé obrazy byly dosažitelné pro ,, obyčejné” lidi - pro ty, kdož nerozumí umění, ale cítí ho. V tomto ohledu se považuji za neznalce: nerozumím tomu, co je velké umění, v čem spočívají jeho hodnoty, ani proč bych měla obdivovat něco, co je vyvoleno jako vzorný příklad vrcholného umění, když mi to třeba nic neříká. Obrazy - své i cizí - posuzuji srdcem ,, líbí/ nelíbí” a až potom si všímám provedení, stylu, nedostatků a předností.
Návštěvníci galerie si se mnou dovedou velice zajímavě povídat, ať už mají jen nejasné povědomí o výtvarném umění, anebo mají větší znalosti než já. Návštěvníci kavárny, knihovny nebo infocentra si se mnou nepovídají napřímo, ale jejich úsměvy jsou otisklé do obrázků, na které pohlédli; oni si mohou obrazů všimnout, anebo taky ne, ale ohodnotí je podvědomě okamžitě a pravdivě: prohlédnou-li si ho, zastaví-li se kvůli pohledu na obraz, je to jasné - zaujal je. Kdežto do galerie lidé chodí připraveni prohlížet si vystavené, což mnohdy znemožňuje vztah mezi člověkem a obrazem, protože galerie svádějí k tomu zkoumat, pátrat, hledat a přemýšlet. A to dovede zmást. Mně to rozhodně někdy mate. Proto cítím potřebu říct, že jsem šťastná, když mé obrazy někoho potěší. Opravdově, čistě. Možná proto, že já sama mám ráda prosté krásy. Nepotřebuji vědět jméno květiny, abych ji mohla obdivovat, nevadí mi uschlé lístky, nechápu fotosyntézu, ale kochám se jejím kouzlem, vůní, tvarem, barvami, její jedinečnou všedností. Ukáži na příběhu ze života:
Na jedné výstavě jsem se setkala s paní, která mi svěřila, že se jí moc líbí obrazy Karla Gotta a chtěla si pro sebe namalovat obrázek podle něho, ale že jí jedna uznávaná Paní Učitelka řekla, že to není žádný malíř, že jeho obrazy nejsou dobré. A ta paní s rebelií, která jí jiskřila v očích, mi odhodlaně a vzdorně řekla, že si stejně namalovala obrázek podle toho Gottova a pořád se jí líbí, i když Ta Učitelka to zakázala.
Co jsem tím chtěla říct. Prosím, poslouchejte svoje srdce, rozum nedokáže mnohé vysvětlit - ani co je umění…😌❤️
Návštěvníci galerie si se mnou dovedou velice zajímavě povídat, ať už mají jen nejasné povědomí o výtvarném umění, anebo mají větší znalosti než já. Návštěvníci kavárny, knihovny nebo infocentra si se mnou nepovídají napřímo, ale jejich úsměvy jsou otisklé do obrázků, na které pohlédli; oni si mohou obrazů všimnout, anebo taky ne, ale ohodnotí je podvědomě okamžitě a pravdivě: prohlédnou-li si ho, zastaví-li se kvůli pohledu na obraz, je to jasné - zaujal je. Kdežto do galerie lidé chodí připraveni prohlížet si vystavené, což mnohdy znemožňuje vztah mezi člověkem a obrazem, protože galerie svádějí k tomu zkoumat, pátrat, hledat a přemýšlet. A to dovede zmást. Mně to rozhodně někdy mate. Proto cítím potřebu říct, že jsem šťastná, když mé obrazy někoho potěší. Opravdově, čistě. Možná proto, že já sama mám ráda prosté krásy. Nepotřebuji vědět jméno květiny, abych ji mohla obdivovat, nevadí mi uschlé lístky, nechápu fotosyntézu, ale kochám se jejím kouzlem, vůní, tvarem, barvami, její jedinečnou všedností. Ukáži na příběhu ze života:
Na jedné výstavě jsem se setkala s paní, která mi svěřila, že se jí moc líbí obrazy Karla Gotta a chtěla si pro sebe namalovat obrázek podle něho, ale že jí jedna uznávaná Paní Učitelka řekla, že to není žádný malíř, že jeho obrazy nejsou dobré. A ta paní s rebelií, která jí jiskřila v očích, mi odhodlaně a vzdorně řekla, že si stejně namalovala obrázek podle toho Gottova a pořád se jí líbí, i když Ta Učitelka to zakázala.
Co jsem tím chtěla říct. Prosím, poslouchejte svoje srdce, rozum nedokáže mnohé vysvětlit - ani co je umění…😌❤️