Jako fotka a přece něco víc

Realistická malba. Přitahovala mě vždy, obdivovala jsem nádherné obrazy starých mistrů malířů, od každého se mi líbilo něco, ale co jsem s oblibou vyhledávala v knížce s průřezem neslavnějších malířů, byli lidi. Zajímaly mě nádherné akty i postavy oděté do bohatých oděvů, snad proto, že všechny mají své kouzlo a hlavně nádherně zpracované obličeje. Myslím, že má fascinace lidmi a hlavně lidskými tvářemi, je u našeho druhu, u lidí, obvyklá: většina knih i flimů pojednává o lidech, tudíž umělci nejsou výjimkou. Malovat jsem začla brzy a nyní už mám přibližný směr, kterým budu rozvíjet svou tvorbu: chci tvořit obrazy, které budou jako živé a přesto něco víc než směsice barev, nebo fotka. Směřuji k cíli, že se podíváte na můj obraz a pomyslíte si, že vypadá jako fotka, potom si řeknete, že to vypadá jako živé a přece víte, že jde o malbu. Obraz nekopíruje jen skutečnost, ale vkládá do obrazů otisk umělcovy duše, dává malovanému jiný rozměr, vypráví příběh a zachycuje víc, než jen statickou scénu. Přenese vás do svého světa, který má každý obraz svůj, provede vás a potom vám jemně připomene: ale já jsem jenom obraz, vše si můžeš domyslet ty sám, nebo můžeš obdivovat pečlivě vyvedené drobnosti, tvořící ucelený celek… 
Nevzpomínám si, kdo to řekl, ale platí, že umělec není otrokem skutečnosti; umělec ji dotváří. 

Pečlivě vypracované maličkosti - důležité zbytečnosti

Proč malovat spoustu drobnůstek a detailů, když divák si jich ani nevšimne a nebude moci řádně ocenit hodiny práce nad nimi? Ty detaily tvoří celkový obraz. Můžete malované zjednodušit podle potřeby, vždyť mnohdy je méně více… ale já ty detaily ráda.
Z drobných podrobností se skládá výsledný obraz, každé jednotlivé věci lze vtisknout příběh. A jistě chápete, jak okouzlující to je, když se spoustu drobných příběhů spojí do jednoho, proplétají se, vylučují, doplňují a vypráví podstatnou část o malovaném ( např. portrét).
,,Když je obraz plný maličkostí, nemá divák prostor pro fantasii…!'' Tahle námitka se nabízí, ale víte, každý člověk má jiný pohled na svět, jednoho zaujme tohle a druhý si toho ani nevšimne, stejně tak je to i s obrazy: každého zaujme něco jiného, každý si v tom najde něco svého - a když ne, není nic jednoduššího než jít někam jinam. Moje zkušenost je, že za mnou lidé na vernisážích chodili právě s tím, že je nadchly detaily, ty úchvatné maličkosti. Nadšeně upozorňovali na to, co se jim líbilo a zaujalo je: oči, zvířecí srst, látka šatů, šperky… 
Baví mě ty detaily, miluju ztvárňovat lidské i zvířecí oči - vždyť oči jsou okna do duše - a mám radost, když dotvořím obraz, na kterém jsem zachytila skvostné drobosti i rozmlžené plochy stínů a světla. A naplňuje mě nejen malování, ale i sdílení stejného nadšení a lásky k umění s dalšími lidmi, ať už umějí malovat, či ne - a jestliže jsou umělci duší i tělem, tak nezáleží ani na tom, jestli jsou realističtí malíři, nebo kreslí abstrakty.  Umění by vůbec mělo spojovat a ne být předmětem rozepří.