7. října proběhla vernisáž mé výstavy obrazů v Česticích. Kvůli delší cestě jsem obrazy spolu s mým skvělým týmem rozvěšovala odpoledne před vernisáží. Navěsit obrazy: důležitý krok, který není tak jednoduchý, jak se to může zdát. Obrazy je třeba hezky uspořádat, což není vzhledem k jejich rozmanitosti snadné. Téma, převažující barva, velikost, plátno, nebo zarámovaný papír, velikost obrazů, výtvarný styl… to vše beru v potaz a asi vás napadlo, že to nelze skloubit všechno. Jestli ano, tak máte naprostou pravdu, ne vždy se obrazy k sobě hodí. Snažím se ale, jak to jde. Myslím si, že tady se povedlo vytvořit dohromady harmonický celek.
Vše je na svém místě, obrázky spořádaně visí na stylově béžových zdech, nebo se opírají o stěny -protože se nevešly na zdi, tak stojí na stolech. Chtěla bych vyzdvihnout stůl s občerstvením. Takhle hezký ještě nikdy nebyl. Jako by i občerstvení bylo vystavené umělecké dílo. No co, musím nás trochu pochválit. Mě a můj tým profíků na výstavy.😁
Do vernisáže zbývá ještě dost času na krátkou procházku ke Kalvárii. Procházíme vsí, když se rozpraská rozhlas a málem mi svým nenadálým hlukem způsobí infarkt.
Ano. Hlásili mě v rozhlase. Vyhlašovali mě v rozhlase! Chápete to? Jdete a slyšíte, jak ženský hlas z prskajících amplionů rozhlasu čte vaše vlastní slova z vámi napsané pozvánky. To je ulítlý.🤣
Přejdimež k samotné vernisáži.
Úvodní slovo měl pan starosta, potom naprosto nevyhnutelně já. Tak nerada mluvím před lidmi! Ale zlepšuji se. No a pak to bylo za mnou. Uf. Povídat si s návštěvníky už je v pohodě, to mě baví.
Tím zakončuji tuto reportáž. Těšte se na další články - já se taky těším.🙂